Proč se zubaři učí všeobecňácké předměty?

Otázka, která mi byla položena už snad stokrát. Možná stojedenkrát.

Mezi lidmi se z nějakého, pro mě nepochopitelného důvodu traduje, že zubaři se učí jenom hlavu a krk. Nebo že zubnímu lékaři nemusíte řikat, že berete léky na srdce, protože to přece nemá se zuby nic společného.

Takže dneska o tom, proč se to všechno vlastně učíme. (A proč nám máte říkat fakt všechny léky, co berete.)

Jako stomatologové nás v naší praxi zajímá hlavně dutina ústní. Nejde tady asi vyjmenovat všechno, nicméně jenom o zubech to není:

• Zuby a závěsný aparát zubu
• Stav sliznic – tvářových, patrových, retních, sliznice hltanu, partových oblouků, čípku patrového, podjazykové krajiny….
• Jazyk jako celek
• Rty a kůže obličeje
• Funkce jednotlivých struktur – např. inervace svalů, mezičelistní poměry, prokrvení
• Čelistní kloub
• Stav kostí
• … a spousta toho, na co jsem zcela jistě zapomněla

V každé z výše jmenované oblasti se může spousta věcí podělat. Můžou tam vzniknout například záněty, nekrózy, cysty, atrofie, polypy, nebo třeba nádory…

Bohužel spousta i těžkých nemocí mimo dutinu ústní se neprojevuje zpočátku jinak výrazně. Někdy to jsou jenom malé náznaky, kterých by si člověk jinak snad ani nevšiml. A tady přichází na řadu dobře vzdělaný stomatolog.

Stomatolog je totiž součástí tzv. primární péče – to jsou lékaři, ke kterým by měl chodit úplně každý na prevence, i když ho nic netrápí. K urologovi nechodíme všichni, ale k praktikovi a zubařovi (a ženy na gynekologii) bychom měli bez výjimky.

A tak se učíme v rozumné míře téměř většinu důležitých všeobecných předmětů.

Anatomii, histologii, fyziologii, biochemii, patologii, ale třeba i neurologii, chirurgii, internu, oční, dermatologii, anesteziologii a urgentní medicínu…. Oproti tomu například gynekologii nemáme a takových specifičtějších předmětů je samozřejmě víc 🙂

Takže praktické důsledky:

• choroby těla v dutině ústní

Nemohla bych poznat příznak leukemie v dutině ústní, kdybych se na anatomii a histologii nenaučila strukturu mízního systému, na imunologii jeho přesnou funkci, na patologii jeho nemoci a na stomatologické klinice mi to nenamlátili v souvislostech a obrázcích do hlavy.

Nemohla bych poslat pacienta na endokrinologii s podezřením na Addisonovu chorobu, kdyby nám na anatomii nepovídali o žlazách s vnitřní sekrecí, na fyziologii mi neprozradili, jak to funguje a na patologii s internou, jak to nefunguje a proč je to problém. A taky že se to může manifestovat v ústech.

Nevěděla bych, že pacient s Hunterovo atrofickou glossitidou může mít postižen trávicí trakt např. Crohnovo chorobou, kdybych se na biochemii neučila o vitaminu B9 a B12. Nic z toho bych nemohla umět, kdyby nás na anatomii neučili o trávicim traktu (ano, i to konečníku :))) a na dalších předmětech včetně interny neřekli, jak to spolu funguje. A na všeobecné chíře, jak se to léčí.

A takhle bych mohla pokračovat dál a dál…

• choroby dutiny ústní v těle

Stejně tak i ,,naše“ choroby z dutiny ústní mají projevy a komplikace všude možně po těle, nejen v puse. Věděli jste, že parodontitida je podle světové zdravotnické organizace šestou komplikací diabetu?

Kdyby nás to všechno neučili, nevěděla bych, že pacient může zemřít na kolemčelistní zánět, kdybych nevěděla, jak funguje imunitní systém nebo že kolemčelistní prostory a hrudník jsou spolu dost intimně spojeny a infekce se tak šíří do mezihrudí jedna báseň. A nebo že se to může krásně šířit do mozku a kudy vlastně ta cesta vede.

Že neléčený zánět zubní dřeně a následně postižení tkání zánětem v okolí zubního kořene se může propagovat dál do těla a způsobovat třeba infekční endokarditidu, obávanou nemoc všech internistů i kardiochirurgů.

Že těhotné ženy se zánětem dásní mají o dost větší riziko předčasného porodu.

A nebo co dělat, kdy pacient omylem spolkne nějaký můj nástroj 🙂

• mišmaš

V neposlední řadě je důležité umět právě všechny tělesné systémy a jejich fungování z toho důvodu, že se na ně berou léky.

Jako zubní lékař například denně napícháme skutečně hodně anestezií. U některých onemocnění (a léků) si musíme dávat větší pozor než u běžných pacientů, protože tím dotyčného můžeme ohrozit na životě.

Dál třeba – pacient po rekonstrukční operaci srdce (a nejen po ní) bude mít pravděpodobně léky ,,na ředění krve“ a pokud mu budeme chtít udělat nějaký zákrok, musíme mu nejdřív snížit krvácivost, jejíž nejběžnějším ukazatelem je INR. Jinak to krvácení nezastavíme. Teda vlastně zastavíme, neb jak říká klasik:

,,každé krvácení jednou ustane.“ (:

Nebo že diabetik se bude fakt blbě hojit a že dát mu implantát nebude jen tak, pokud vůbec.

Že některé léky mohou způsobovat zbytnění dásní a pacient s tím neudělá nic moc extra, ačkoli může čistit jako bůh.

No a nebo že pacienti s osteoporozou nebo kostními nádory berou bisfosfonáty, což když nebudeme o pacientovi vědět a provedeme nějaký chirurgický výkon, pacientovi může vlivem kombinace zákroku a jeho medikace odumřít celá čelist. A to neni veselý.

Jasně, nejsme rozhodně ve všeobecných předmětech stejně dobře vzdělaní jako všeobecní lékaři, ale fakulta se snaží co to jde, aby do nás za to minimum času (5 let) nacpala maximum informací. A ruku na srdce, co si po pár letech praxe pamatuje očař o ortopedii?